Ne každý chce být jack-of-all-traves. V dnešním marketingovém a zdravotnickém prostředí je skutečně často vnímáno jako výhoda nosit klobouk specialisty. To je možná jeden z faktorů, který pohání ECP do věku specializace.
Podobně jako u jiných zdravotnických oborů se dnes optometrie posouvá k tomuto specializačnímu trendu, který mnozí na trhu vnímají jako odlišující praxi, způsob, jak sloužit pacientům v širším smyslu a trend spojený s rostoucím zájmem optometristů o praktikování lékařské oční péče. , jak se rozsah praxe rozšířil.
„Trend specializace je často výsledkem pravidla alokace peněženky. Jednoduše řečeno, pravidlo přidělování peněženky je, že každý člověk/pacient má určitou částku peněz, kterou každý rok utratí za lékařskou péči,“ řekl Mark Wright, OD, který je profesionálním redaktorem Review of Optometric Business.
Dodal: „Běžným příkladem, který se v praxi stává u pacientů, u kterých je diagnostikováno suché oko, je, že dostanou seznam lovců: kupte si tyto oční kapky v lékárně, tuto oční masku z této webové stránky a tak dále. Otázkou pro praxi je, jak maximalizovat, kolik z těchto peněz by se dalo v praxi utratit.“
V tomto případě je třeba zvážit, zda je možné oční kapky a oční masku zakoupit v praxi, než aby pacient musel jít jinam? zeptal se Wright.
OD dnes také berou v úvahu zjištění, že v dnešním každodenním životě pacienti změnili způsob, jakým používají své oči, což je ovlivněno zejména delší dobou strávenou u obrazovky. V důsledku toho optometristé, zejména ti, kteří navštěvují pacienty v prostředí soukromé praxe, reagovali aktivnějším zvažováním nebo dokonce přidáváním specialit, aby reagovali na dnešní měnící se a specifičtější potřeby pacientů.
Tento koncept, když je uvažován v širším kontextu, je podle Wrighta obecnou praxí, která identifikuje pacienta se suchým okem. Dělají víc než jen diagnostiku, nebo jdou dál a léčí je? Pravidlo pro alokaci peněženky říká, že pokud je to možné, měli by s nimi zacházet spíše než je posílat někomu nebo někam, kde by utratili další dolary, které se stejně chystají utratit.
"Tento princip můžete aplikovat na kteroukoli z praxí, které nabízejí specializaci," dodal.
Než se praxe přesune do specializace, je důležité, aby OD prozkoumali a analyzovali různé způsoby, které by mohly být k dispozici pro rozvoj praxe. Často je nejlepším místem začít tím, že se zeptáte jiných ECP, kteří se již zabývají potenciální specializací. A další možností je podívat se na aktuální trendy v oboru, demografii trhu a interní profesní a obchodní cíle, abychom určili optimální přizpůsobení.
Existuje další představa o specializaci a to je praxe, která vykonává pouze oblast specializace. To je často možnost pro OD, kteří se nechtějí zabývat „pacienty s chlebem a máslem,“ řekl Wright. „Chtějí jednat pouze s lidmi, kteří potřebují specializaci. Pro tuto praxi místo toho, aby museli prověřovat spoustu pacientů s nízkými příjmy, aby našli pacienty, kteří potřebují péči na vyšší úrovni, nechají to za ně udělat jiné praxe. Specializované ordinace by pak, pokud správně nacenily svůj produkt, měly generovat vyšší hrubý příjem a vyšší čistý zisk než běžná ordinace, přičemž jednají pouze s pacienty, které chtějí.“
Ale tato metoda praktikování může vyvolat problém, že mnoho praktik, které nabízejí specialitu, necení ceny svých produktů odpovídajícím způsobem, dodal. "Nejčastější chybou je hrubě podcenit jejich produkt."
Přesto je zde také faktor mladších OD, kteří se zdají být více nakloněni tomu, aby do své všeobecné praxe přidali koncept specializace, nebo dokonce vytvořili zcela specializovanou praxi. To je cesta, kterou se řada oftalmologů ubírá již řadu let. Ti OD, kteří se rozhodnou specializovat, to dělají jako způsob, jak se odlišit a odlišit své postupy.
Ale jak někteří OD zjistili, specializace není pro každého. "Navzdory přitažlivosti specializace zůstává většina OD generalistami a věří, že jít do šířky spíše než do hloubky je praktičtější strategií úspěchu," řekl Wright.